Když vás život z jakéhokoli důvodu přinutí nechat si odstranit tetování, to co vás bude zajímat nejdříve je cena a jestli to nebolí. Cena se odvíjí od velikosti. Pokud to bude malé, které si člověk nechat udělat v pubertě či krátké jméno (třeba Jana), jež vadí současné partnerce, tak logicky zaplatíte méně, než za masívní „kérku“, která vám kdysi přišla in, ale dost vadí budoucímu zaměstnavateli.
Co se bolesti týče, záleží na metodě. Vyříznutí bolí, ale to se dělalo v minulém století; dnes už nastupuje laser. Ale pozor, není laser jako laser, některým se krájí ocel a jiným odstraňuje tetování. Stejně tak jako snad v kterémkoli typu podnikání i tady můžete narazit na podvodné, respektive velmi nekvalitní čínské lasery, které sice slíbí bezbolestnost a kůži bez jizev, nicméně “skutek utek”. Jenže to zjistíte až poté, co je pozdě. Takže odstranění tetování a jeho cena bude klíčová otázka. Co myslíte, že je dražší. Nechat si obrázek udělat nebo se ho zbavit?
Pokud si myslíte, že tetování nemůže ovlivnit vaši budoucí kariéru, tak si vzpomeňte na bývalého prezidentského kandidáta Vladimíra Franze. Jeho odpůrci mu pro jeho mohutné tetování přezdívali „taťka Šmoula“. I to je cena, uznávám, že spíše nechtěná, kterou musel za své výstřední tetování zaplatit. Já vím, že by člověk měl spíše hledět na charakter člověka, jeho znalosti a zkušenosti a nedívat se na něj skrz prsty kvůli „kérce“, ale mít modré všechny viditelné části těla, od hlavy po ruce, je přece jen moc. Takového prezidenta, byť by byl sebechytřejší, bych nechtěl.
I když dnes už je tetování naprosto běžná součást a bere se za estetický doplněk, zdaleka ne vždycky to tak bylo. Když jsem doma kdysi nadhodil, že se nechám tetovat, reakce maminky byla jasná, rozhodná a rezolutní. „Ani náhodou, budeš pak vypadat jako kriminálník!“ A měla svým způsobem pravdu, byť asi nemyslela japonskou mafii jakuzu, která svým masivním tetováním okatě dávala najevo příslušnost k podsvětí. Ostatně i ruské vězeňské tetování je svou symbolikou proslulé. Jenže „čo bolo, to bolo,“ jak by řekl major Terazky. Dneska je tetování téměř stejně běžné jako náušnice. Jenže mě už neláká. To ale neznamená, že mě nebaví sledovat, jak se tetování vyvíjelo a kam se dostalo dnes. Maorové, a to jak muži, tak ženy, jsou pomalovaní fakt mohutně. Na druhou stranu decentní ornament může ženskou šíji hezky zvýraznit.
V „divokých devadesátkách“, kdy se názory na tetování začaly uvolňovat, letěly čínské znaky, Nikdo to neuměl přečíst, ale vypadaly hezky. Jednou mě známý, který vlastnil čínskou restauraci vyprávěl, kterak viděl na prsou krásné blondýnky vytetované znaky, jež znal z jídelního lístku. Prý tam bylo psáno „telecí hrudí“.
Netuším, jestli je historka pravdivá, ale faktem je, že pokud už si člověk nechá vepsat do kůže něco, co mu tam může zůstat navždy, měl by se nad tím opravdu zamyslet. Impulzivní nápad v opilosti pak člověka může skutečně mrzet. Když má čtyřicetiletá žena na čele vytetováno Navždy osmnáct, tak jen těžko se později může ucházet o práci letušky. Ale večírek to prý tenkrát byl opravdu mohutný. Chybami se člověk učí, ale některé chyby pak mohou vyjít nepříjemně draho. Jedno vím určitě, jestli se někdy budu tetovat, nikdy to nebude jméno mé milé. Už jsem dost starý na to abych věděl, že zrovna tohle se může kdykoliv změnit. Ať už z mé nebo její strany.
Stejně tak, jako si při volbě tetování vybíráte kvalitního tatéra, tak při jeho odstranění je vhodné zamyslet se nad kvalitou studia. V hrubé nadsázce řečeno, potetovat vás může každý malíř pokojů a odstranit to může kdejaký řezník, ale člověk by ani jednu variantu dobrovolně nezvolil, že?
